Za dalekým obzorem
Historie nám říká : První živý tvor v kosmu byl sovětský pes Lajka.
Bohužel to není pravda. Lajka nebyla první ve vesmíru a dokonce se ani nejmenovala Lajka. Přesto má navždy vyjímečné postavení v dobývání kosmu.
Z jejího života toho moc nevíme. Byla toulavým psem, kterého speciální jednotka odchytila v jedné z moskevských ulic. Podle veterinární zprávy mohla být stará dva, maximálně tři roky. Křížencem možná Husky, Samojeda a teriera. Vážila 6 kilogramů. Jak o ní prohlásil Vladimir Jazdovski - vedoucí veterinář programu, byl to pejsek téměř flegmatický, bezproblémový, doslova okouzlující.
Jakožto toulavý pes neměla rodokmen a jméno. Psi ve výzkumu jména získávali od lidí, kteří v něm pracovali.
První jméno, které jí dali bylo Kudrjavka, později jí říkali také Žučka a Lemončik.
S tímto jménem také nastoupila na svou poslední cestu a cestu do historie.
Jméno Lajka, což je sibiřská rasa velkých psů, jí dali až zpravodajové sovětského TASu - oddělení informací pro světová media, až po startu Sputniku 2 s fenkou na palubě.
31.10 1957 byla Lajka umístěna do svého kosmického kontejneru, ve kterém čekala až do ranních hodin 3,11 na start mise, ze které se neměla jak vrátit.
Podle informací, zvěřejněných po téměř 50 letech zemřela cca 5 hodin po startu.
Nebyla prvním živým tvorem v kosmu, ale byla prvním živým tvorem na oběžné dráze okolo Země.
A byla také první obětí . Obětí předem naplánovanou, zcela zbytečnou.
Její hlavní přínos nebyl ani tak pro kosmický výzkum, kde měla potvrdit možnost letu člověka do vesmíru, ale spíš celosvětová ukázka arogance politických činitelů té doby k jakémukoliv životu.
laika-3.jpg
25869.jpg
1270731_orig.jpg
b3240a05589a1f101b7bd1db20ac1143.jpg
Laika12.jpg
sobaki-v-kosmose1.jpg
8909479_orig.jpg
F7.large.jpg
laika (1).jpeg
A-rexfeatures_3829059a_lquuwl.jpg
Laika (3).jpg
Laika2.jpg
Tichý to svět, kde pták nikdy nezazpívá,
Vůkol jen tma a vydýchaný vzduch.
Čas letí kolem, už jen chvilička zbývá,
Modlit se neumíš, snad uvidí tě Bůh.

A dole jásají i klejí v jednom šiku,
Volají jméno, co nikdo nenosí.
Stalo se modlou v jediném okamžiku
A nikdo neví, že místo ní tu si.

Ať žije Lajka, zní cinkot sklenic vína.
Dnes politický svůj úspěch oslaví,
tam dole ti, na kterých leží vina
za to že tě sem zemřít poslali.

Co budou platné pomníky a slova,
Jimiž se bude pravda zakrývat.
Tvou podobu snad vtisknou do olova,
Však Kudrjavku nebude nikdo znát.

Místo ní Lajku teď na výsluní dali,
Zní to víc rusky, více hrději.
Tím jménem tam dole ti nikdy neříkali.
Měli jí vyslat sem vzhůru raději.

Však tvoje drobná dušička tu krouží
Snad ještě jeden oblet, možná poslední.
Ať mají vztek ti za velikou louží
Z báječné zprávy, hned jak se rozední.

Tvůj osud pány tvoje nezajímá,
jen svojí slávu za tím vším vidějí.
Před tebou cesta nová se otvírá
Ty vzhlížíš k ní s novou nadějí.

Už vidíš světlo, co do dálek tě volá
Bys z hvězdy v hvězdu vesmírem hopkala,
Nevadí, že si tělem i duší malá
Navždy ses Kudrjavko do srdcí zapsala.

Do srdcí těch co životů si nade všechno váží
Ne těch co pro svůj prospěch jiné zemřít nutí
Byť pokrokem se účel zakrýt snaží
мы желаем тебе счастливого пути.
Jako vzpomínku na Lajku jsem vytvořil jedno malé video.
A psi létají v kosmos,
vyplňujíc jeho prostor.

Poté co dolétnou ke hvězdám,
zůstanou tam na věky.
Lajka se objevila na spoustě různých předmětů po celém světě. Některé se občas dají ještě získat. Ať už originály, nebo alespoň kopie.
cigarety SSSR 1958
cigarety SSSR 1958
krabička na tabák SSSR 1958
krabička na tabák SSSR 1958
fotografie s textem (snad od A.Serjapina)
fotografie s textem (snad od A.Serjapina)
dobová fotografie z USA na které letí Sputnik s Lajkou
dobová fotografie z USA na které letí Sputnik s Lajkou
Lajka a její let se staly předlohou pro poměrně hodně poštovních známek, různých zemí celého světa.
O to překvapivější je skutečnost, že se nikdy neobjevila na žádné známce vydané v Sovětském Svazu ani v Rusku. I v post sovětských republikách se na ní nějak zapomnělo.
1.jpg
2.jpg
5.jpg
4.jpg
3.png
6.jpg
7.jpg
16.jpg
9.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
14.jpg
15.JPG
37.jpg
13.jpg
18.jpg
8.jpg
19.jpg
21.jpg
24.jpg
22.jpg
25.jpg
28.jpg
29.jpg
20.jpg
23.jpg
26.jpg
27.jpg
30.jpg
31.jpg
32.jpg
33.jpg
39.JPG
46.JPG
43 (2).jpg
44.jpg
45.jpg
47.JPG
49.jpg
41.jpg
43.jpg
s-l1600 (6).jpg
sputnik2_stamps_1.jpg
51.jpg
48.jpg
6073422845.jpg
s-l1600 (5).jpg
Laika_peers_out.JPG
s-l500 (1).jpg
s-l1600 (1) - kopie.jpg
s-l500.jpg
s-l1600 (3).jpg
Sputnik-2_on-orbit_stamp.JPG
$_57 (3).JPG
Existuje řada článků a pojednání o Lajce samotné i jejím letu. Jsou to články zakládající se na historické pravdě, ale i politické prezentaci celé mise sovětskou propagandou.
Mě však zajímá, jestli něco vyšlo knižně. A vyšlo.

Asi světově nejznámější se stala komiksová kniha (grafický román) Nicka Abadzise Laika.
Autor několik let sbíral informace a vytvořil dílo, které v maximální možné míře mapuje život a smrt nejznámějšího psa světa. Za své dílo dostal dvě celosvětová ocenění.
Krom samotného komiksového příběhu vytvořil i několik verzí jeho konce, které průběžně nabízí čtenářům.

Existuje několik dalších knih , které se Laiky dotýkají. Některé jen okrajově, jiné na bázi fantazie a další vědecké, pojednávající o celém psím kosmickém programu.

Pro české děti vyšel jeden z časopisů Čtyřlístek s podobnou tematikou, nazvaný Lajka se vrací.
Nick Abadis
Nick Abadis
32401.jpg
41d9PIAHN0L._SX330_BO1,204,203,200_.jpg
51foviPSwzL._SX321_BO1,204,203,200_.jpg
51jMv1U6FUL._SX326_BO1,204,203,200_.jpg
51kQdhABqvL._SX322_BO1,204,203,200_.jpg
51lSypGRmtL._SX331_BO1,204,203,200_.jpg
51UUHjsn3mL._SX310_BO1,204,203,200_.jpg
51O4MO16LwL._SY498_BO1,204,203,200_.jpg
51uKPDjZ+FL._SX398_BO1,204,203,200_.jpg
61BgeoHL3iL._SX391_BO1,204,203,200_.jpg
17262349.jpg
Do sebevražedné mise Lajky byla zapojena spousta. Zde je seznam některých, kteří měli určitou rozhodovací moc, případně o celé misi dokázali říci více, než bylo oficiálně sděleno v roce 1957.

Nikita Sergejevič Chruščov

V době konání psího vesmírného programu zastával funkci 1.tajemníka komunistické strany Sovětského Svazu což znamenalo, že byl nejvlivnější osobou země (něco jako prezident)
Vesmírný program ho příliš nezajímal, budoucnost viděl především v mohutných raketových nosičích schopných nést jaderné zbraně.
Jeho nezájem trval až do dne, po vzletu první umělé družice země – Sputniku 1.
Celosvětové nadšení ze Sputniku mu ukázalo, že kosmický program může Sovětskému Svazu přinést významné politické body v konfrontaci především s USA. Proto se vzápětí na schůzce s Koroljovem dotazoval, jak by se dal úspěch Sputniku využít. Možnost vyslání psího kosmonauta se mu natolik zalíbila, že vydal úkol vyslat družici se psem k výročí Velké říjnové revoluce a to ještě ve stejném roce (1957), tedy cca měsíc po startu Sputniku 1.
Námitky, že Sovětský Svaz nemá techniku a v dohledné době ji mít ani nebude, ho dále nezajímali.
Byl to Nikita Chruščov, který rozhodl o startu jednoho z psích kosmonautů na sebevražednou misi.

Sergej Pavlovič Koroljov

V době konání psího vesmírného programu byl vedoucím konstruktérem sovětského raketového výzkumu a vedoucím programu psích kosmonautů. Byl to on, kdo navrhl možnost vyslat psa na oběžnou dráhu, přestože si byl vědom, že k tomu nemá dostatečné prostředky. V roce 1957 svůj nápad přednesl Chrusčovovi, ovšem s dodatkem, že by to tým vědců mohl zvládnout přibližně do tří let. Bohužel se jeho nápad zalíbil a dostal nařízeno, že to musí zvládnout za přibližně měsíc.
Podle účastníků projektu psích kosmonautů patřil Koroljov k největším milovníkům svých psích výzkumníků. Když odcházel z pracoviště, pravidelně je chodil navštěvovat a kontrolovat, jestli jim nic nechybí, často se s nějakým z nich „šmajchloval“.
Je ironií osudu, že to byl právě Sergej Koroljov, kdo navrhl let, ve kterém si jeden z psů poletí pro smrt.

Oleg Georgievič Gazenko

Expert na letecké zdravotnictví. V programu měl úkoly spojené s biologií a medicínou spojenou s lety do kosmu a působení beztížného stavu na organismus. Prakticky se jednalo o šéflékaře celého projektu.
Řídil svůj lékařský a výzkumný tým, nepodílel se přímo na rozhodování který pes, kdy poletí.
Na mezinárodní konferenci v roce 1998 na téma let Sputniku 2 a smrt Lajky pronesl:
Čím více času od 3,11 1957 uplynulo, tím více mě to mrzí, že jsme to vůbec dovolili.

Alexander Serjapin

V době konání projektu byl pracovníkem institutu letecké medicíny. Podílel se na vývoji výstroje psích kosmonautů.
V roce 1998, poté, co o letu Lajky promluvil Oleg Gazenko přidal vlastní zkušenosti.
„Když bylo jasné, že došlo k poškození chlazení, osobně jsem žádal, aby byla Lajka usmrcena. Bylo mi odpovězeno, že už je to zařízené. Důkazy nemám, ale dodnes jsem přesvědčen, že se tak nestalo, systém nebyl použit a Lajka trpěla přibližně 1,5 hodiny, než zemřela.
Dále uvádí : v době startu jsem stál 7 kilometrů od rampy. Po zážehu motorů jsem cítil, jak se zem pode mnou třese a pak přišel ten neskutečný hluk.
Po pár minutách , když jsem se dozvěděl, že Lajka úspěšně dorazila na oběžnou dráhu jsem jsem se podíval kolem sebe na kolegy. Zdaleka jsem nebyl sám, kdo plakal a nebylo to dojetím.
Z výsledků mise jsme nezískali prakticky žádné důležité poznatky. Podmínky, které zabily Lajku jsme museli simulovat na zemi na pokusných psech a potvrdilo se, že jí zabil především stres a přehřátí. Potvrzení o tom, že živý organismus může dlouhodobě přežít v beztížném stavu jsme z letu nezískali.
Podle očitých svědků, poté, co byl kryt sondy sundán, aby Lajka mohla dostat vodu to byl právě pan Serjapin, kdo jí podal naposledy misku. A pak prý jí políbil na čumák a popřál jí šťastnou cestu, i když věděl, co jí zanedlouho čeká.

Dimitrij Malašenkov

V programu pracoval jako hlavní konstruktér „cestovních modulů“. Rozhodoval o tom, co modul ponese, jak to bude vyrobeno, kde to bude umístěno. Prakticky byl nucen se podepsat pod konstrukci Sputniku 2.
V roce 2002 na Světovém vesmírném kongresu přednesl jako první zprávu, že není pravda, co bylo světu doposud tvrzeno, tedy že Lajka zahynula 4 den na oběžné dráze v důsledku přehřátí, ale že pravdou je, že zahynula již mezi 5-7 hodinou po startu na přehřátí a stres.
Při jiné příležitosti řekl, že systém chlazení, jak byl navržen a zkonstruován byl natolik slabý, že neměl žádnou šanci pracovat podle požadavků a byl hlavní příčinou neúspěchu.

Vladimir Jazdovski

V programu byl hlavní lékař, starající se o psí psí kosmonauty. Právě on rozhodoval o tom, který pes na kterou misi poletí. On rozhodl, že z trojice kandidátek na smrt to bude právě Lajka.
A také to byl právě Jazdovski, který se k Lajce zachoval snad nejlépe v jejím krátkém životě.
Den před startem si jí vzal domů, kde si mohla celý den hrát s dětmi, co vlastně nikdy v životě nezažila.
Poté, co jí 31.10 umístili i s jejím kontejnerem do Sputniku 2, kde čekala ve tmě a dokonce i v chladu na start, který proběhl o tři dni později, několik desítek minut před startem požádal Koroljova, jestli by nebylo možné dát Lajce ještě naposledy napít, že je tam zavřená již dlouho. Na jeho žádost tedy došlo k rozebrání hermeticky uzavřené sondy (to trvalo více jak hodinu) a Lajka ještě naposledy viděla denní světlo.
V celé, zcela zbytečné akci to byl bohužel právě Jazdovski, který musel rozhodnout o vyslání Lajky na smrt.

Pavel Romanovič Popovič

Byl sovětským kosmonautem, který letěl do kosmu na palubě Vostoku 4 ( do vesmíru jej vynášela stejná raketa R7 jako Sputnik 2 s Lajkou.) Programu psích kosmonautů se neúčastnil, popisuje ale svůj první start do vesmíru :
byl tam hrozný hluk a všechno se třáslo, jako když se peklo otevřelo...
Protože psí sluch je citlivější a to až 3x více než lidský, muselo to být pro Lajku, která již tři dny byla zavřená ve svém kontejneru bez možnosti vidět světlo doslova peklo.
Hlavní stránky projektu.
Klikni na odkaz.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one